Název

Itálie Pesaro 2012

Popis

V Itálii je přes den živo a vnoci ještě živěji. Na ulicích se nekladou důrazy na směry, a tak na silnici potkáte v jeden okamžik motorku, Lexuse (značka auta), tzv. rykšu, kolo, chodce a v týdnu, kdy jsme tam byli i gymnastku. Řekli byste, že v Pesaru ( čtěte: Pezaru ) místní policie vyšetřuje autohavárii za autohavárií, ale, kupodivu, to není pravda. Netuším, jak to dělají, ale motorkář vidí chodce před sebou a zároveň ho předjíždí osobák. Po chvíli, kdy vám z výhledu zmizí další 3 auta, motorka i auto jsou vcelku a chodec ŽIJE. Já to prostě nechápu. U nás, v ČR, se srazí dvě auta na rovině, a to jen kvůli tomu, že si řidiči nedrželi stanovené odstupy a v Itálii, nic!
Pojďme na pláž! Den co den po pláži chodí prodejci nám dlouho známí. Jsou to většinou černoši, ale jsou velmi zdvořilí a milí. Někteří až moc. Prodávají různé věci a služby. Od šperků z pravých indických „diamantů“, přes látkové létající draky, kabelky, osušky, šátky, sluneční brýle, až po zmrzlinu nebo např. kokos. Chodí tam černoška, která zaplétá copánky po celé hlavě, nebo pán, který umí perfektně masáží zbavit od bolesti. Můj táta rok co rok, vyčkává na dvě osoby, které tam viděl, když jsem byla ještě malá holka. Byl to pan Cocco Cocco a černoška.

ČERNOŠKA
Je to obdivuhodná žena, která nosí na hlavě koš s hedvábnými šátky. Ale doslova KOŠ. Jde po písečné pláži, s košem šátků na hlavě, propadá se do písku, ale koš jí nikdy nespadne, ani když ho nepřidržuje rukama! Umí bravurně držet rovnováhu. Obdivuji ji, ale fotit se nechat nechce. Naštěstí existují dlouhá skla a my si umíme zahrát tak trochu na paparazi. Tak čekáme dál.

COCCO COCCO
Tak říkáme pánovi, který chodí každodenně po pláži směrem z Fana do Pesara a zpět pěšky a před sebou tlačí chladicí stříbrný vozík, ve kterém jsou kokosy, a vytrvale
vyvolává: ,, Cocco cocco, alo cocco “. Občas si u něj někdo kokos koupí, ale za letošní rok jsem nikoho neviděla. Každodenně chodí 11,5 km tam a zpět. I s tím pojízdným vozíkem.
Dříve tuto vzdálenost chodil jen s mísou plnou nalámaného kokosového ořechu, ve druhé ruce měl koš s kokosovými listy a samotnými celými ořechy a ještě kbelík s vodou, ve které kousky kokosu ovlažoval před samotným prodejem zájemci. Pohledem do jeho tváře jenom odhadujeme jeho věk mezi šedesáti a sedmdesáti lety a o to víc ho musí obdivovat každý, který ho takto vídá pročesávat kilometry místních pláží den co den, týdny, měsíce a roky. Jenom my ho takto s pravidelností vídáme už více jak deset roků.

Na italských plážích bývá rušno od brzkého rána. Teplý písek ztichne až okolo 12:00 hodiny, kdy všichni odcházejí nebo odjíždějí domů na bohatý oběd a poobědovou siestu. K 15:00 už je pod deštníky opět plno.
Nejkrásnější pohled na pláž je z balkonku, natočeného k moři, kde vidíme široké panorama plné barev. Spektrum postupně přechází z jemně fialových slunečníků do zelenobílých, pak do zelenožlutých, dále do žlutooranžových, schováme se i pod bílomodré a vedle nich i pod krémovo-hnědé slunečníky. U každého jsou 2 lehátka v barvě slunečníků. Jednotlivé pláže mají i vlastní bar či malou restauraci.
Jedna taková útulná se nachází asi 3km po pláži směrem na Fano. Již z dálky Vás zaujme figurína oblečená do jasně žlutého trička s číslem 46 a potácející se ve vánku nad střechou restaurace a půjdete-li blíže také pestrobarevný prapor vztyčený u ní. Příznivci motoristického sportu hned poznají, že se jedná o symboly a světově proslulé nápisy „THE DOCTOR“. Ano, jde o plážovou restauraci, která je celá „zasvěcená“ Valentinu Rossimu, s bohatou výzdobou různých fotografií, novinových a jiných výstřižků z doby jeho začátků, ale i ze současnosti. Totiž nedaleko odsud, ve vzdálenosti asi 20km leží historické městečko Urbino, které je rodištěm tohoto motocyklového velikána.
A tak večer co večer se vydáváme na korzo podél pláží, na chvíli a na zmrzlinu se zastavíme „u koule“, což je náměstíčko, kde to začíná žít se soumrakem a usíná hluboko po půlnoci.
Na některá místa se můžete nyní podívat i Vy…

Kategorie a štítky

Nastavení