Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

2 komentáře
Obracím se na všechny síly pod zemí i nad zemí a ve spojení makrokosmu s mikrokosmem prosím na kolenou, ať se na mě už nikdo z těch plakátů nedívá, ať už hlavně nikdo nic neslibuje, protože jako vždy...sliby chyby. A vy voleliči, se nenechte hlavně zase napálit...
Po pár dnech se začaly na stejných místech objevovat nové plakáty a nová hesla. Stejné bláboly a stejné lži, proto jem se rozhodl je už dále nezachycovat a šetřit tak svůj čip. Raděj se snažím kolem sebe dívat na pěkné věci, bavit se s dobrými a slušnými lidmy a ve skrytu duše doufat, že už to horší nikdy nebude...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Karl Benz, jeho dcera Mercedes, Gottlieb Daimler a Wilhelm Maybach. Osobnosti, které jsou neodmyslitelně spjati se značkou, která dala světu nejrůznější vozítka ve vzduchu, na souši i na vodě. V okamžiku, kdy jsem dostal možnost prohlédnout si muzeum automobilky Mercedes-Benz ve Stuttgartu, neváhal jsem a s vypůjčeným kompaktem jsem vyrazil.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Vrcholným podnikem nedělních závodů, byl závod třídy do 600ccm. A to jednak svoji atraktivností samotných motocyklů a jednak výkony, které jezdci na nich podávali. Svého prvního vítězství na téměř domácí trati, se po urputném boji a skvělou jízdou ze sedmé startovní pozice, dočkal Olin Hanák, jedoucí se startovním číslem 17. Tento úžasně talentovaný mladík se v tomto závodě rovněž postaral o absolutní rekord tratě, který má hodnotu neuvěřitelných 1:16,656. Na stupně vítězů jej doprovodili stálí rivalové, skvělí jezdci a dobří kamarádi Petr Homola na druhém místě a Martin Holoubek na místě třetím. Poděkování patří ale všem jezdcům, kteří připravili divákům skvělý závod a nejeden dramatický okamžik.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Po roční odmlce, se do Kyjova opět vrátily sajdky a obohatily už tak bohatý závodní víkend skvělými výkony a akrobatickými kousky zejména spolujezdců. Tradičně největší pozornost poutala dvojice Zatloukal Exner na stařičké BSA z roku 1930 a každý jejich průjezd, byl doprovázen hurónským křikem okolních diváků, tím spíš, když kolem nich náhodou projížděli po dvou kolem namísto po třech. Právem také stanuli na třetím stupínku nedělního závodu pravidelnosti.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Malorážky se zvukem proudových včel rozparádily nejedno divácké srdce. Přestože výsledky nebyly nikterak překvapivé a na stupně vítězů se postavili Patrik Kolář, populární René Lohse a Dušan Novosad, bylo se na co dívat. Totéž platilo i o závodu třídy 125 SP, kde pro technickou závadu na svém motocyklu tentokrát chyběl veliký bojovník a vynikající závodník, domácí Oldřich Hanák. Jekot malorážek v každém kole poněkud utlumil mohutný zvuk supertwinů, které jely ve společném závodě a nikterak si vzájemně nepřekážely. Zde vystoupil na nejvyšší stupínek Slovenský host a tradiční účastník Kyjovského okruhu David Hanzalík z Kopčan a nám už dobře známý Petr Kunz.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Závodní neděli odstartovali již tradičně třídy klasických motocyklů v objemových kubaturách 175ccm, 250ccm, 350ccm, 500ccm a 700ccm. Jako již mnohokráte a dá se říci skoro již tradičně, posbíraly vavříny v jednotlivých kubaturách pánové Eduard Klimek a Karel Kalina v té nejslabší, Lubomír Koudelka ve čtvrtlitrech, Víťa Hatan v třistapade a jen těšně před ním uhájil první místo v sedmpade Petr Kunz na své zářivě modré hondě CB750.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Jelikož se letošní ročník jel poprvné pod hlavičkou ČSMS, měli jsme tu čest přivítat na slavnostním zahájení několik milých hostů, především jezdce GP Karla Abraháma a Jakuba Kornfeila, dále prezidenta ČSMS pana Karla Abrahama staršího a nejkrásnější ředitelku motodromu na světě, paní Ivanu Ulmanovou. Samozřejmě všichni v doprovodu ředitele závodu pana Miroslava Flodra a dalších skvělých činovníků Kyjovského motoklubu.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Poprvé jsem navštívil Kopčany a okomentoval bych to slovem: "Krásné". Okruh ne příliš dlouhý, povrch ne příliš rovný, počasí zpočátku ne přiliš přívětivé, závody nádherné.
Omlouvám se všem, kteří poctivě prohlíží jednu fotku po druhé a kteří budou muset v tomto případě listovat v šestistovce fotek. Naflákal jsem tam všechny, aby jste se mohli někteří z Vás najít a vybrat si ten nejpoveděnější záběr (tááák a teď jsem na sebe prozradil, že ne všechny záběry se mi vždycky povedou).
Těším se s Vámi všemi, se závodníky, s milým doprovodem a s celým tím krásným cirkusem na viděnou při dalších letošních závodech.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Tak máme za sebou opět jeden z velmi vydařených motocyklových závodů o cenu Františka Bartoše v Ostravě-Radvanicích.
I díky skvělému a oproti loňské zimě a dešti nesrovnatelnému, počasí, se tento závod zařadil mezi ty vynikající, které jsme mohli v letošní sezóně spatřit a ještě spatříme. Zařadil se tak po bok takových stálic jako je Staré Město, Dvůr Králové, Kyjov, Branná nebo opravdových velikánů jako je závod 300 ZGH v Hořicích.
Mezi nejpůsobivější okamžik celého sportovního dne patřilo, když všechny jezdce, diváky i přítomné přišla osobně pozdravit a povzbudit paní Bartošová, ta krásná a ušlechtilá dáma s krátce střiženými blonďatými vlasy, bílou halenkou a mikrofonem v ruce.
Závodní neděli odstartovala třída klasiků 175 a 250ccm a šlo o skvělý předkrm před tím, co všechno mělo následovat. Ve slabší třídě na stupně vítězů postupně vystoupili Pavel Strapina (ČZ st.č.66), Jirka Obtulowicz (ČZ st.č.31) a vítězem se stal Marek Vrána (ČZ st.č.28). Třídě 250 dominovala stálice našich přírodních okruhů a jeho pravidelný účastník Lubomír Koudelka (Yamaha st.č. 74), kterého na stupně vítězů doprovodili Petr Krsek (ČZ st.č.80) a Libor Kaděrka (Jawa st.č.56).
Další závod třídy 250 CRR patřil výhradně zahraničním jezdcům v pořadí od třetího místa Tuukka Korhonen (Honda st.č.8), Anders Blacha (Yamaha st.č.85) a vítěz Wolfgang Schuster (Yamaha st.č.53).
No a pak už to začalo být docela ostré, protože následovala třída SUPERMONO, spolu s nově vypsanou třídou V-Twin. I zde dominovali stálice v podobě populárního Michala Dokoupila (Kawasaki st.č.23) a stále usměvavého českého „šíleného Maxe“ Libora Kamenického (Mali Jawa st.č.1).
Sidecary netřeba komentovat, prostě paráda a divácky nejoblíbenější disciplína s hurónským povzbuzováním každého průjezdu dvojice Zatloukal-Exner. Kdo jste někdy viděli, víte o čem píši.
Při závodech tzv. „šestek“ se doslova tajil dech, co ti pánové dokáží na takto silných a vyladěných strojích. Obzvlášť jejich průjezdy levým protahovákem ve stoupání k cílové rovince, vyvolávaly chlad v zádech. Vynikajícího výsledku v podobě čtvrtého místa skvělou stíhací jízdou dosáhl slavkovák Olda Hanák (Honda st.č.17). Tento nenápadný mladík, obrovský talent české silnice, naplno zúročil nejlepší tréninkový čas v následujícím závodě třídy 125 ccm SP a s přehledem zvítězil (Aprilia st.č.17).
Závěr sportovní neděle patřil opět klasikům a tentokrát ve společném závodě tříd 350, 500 a 750ccm. Za zmínku stojí vynikající výkon mladého Marka Koudelky (Yamaha st.č.18) ve třídě 350ccm a nestárnoucího a stále skvěle jezdícího domácího závodníka, mistra Evropy v jízdě pravidelnosti v letech 2010 a 2011 a mistra Slovenska z loňského roku, Zdeňka Paznochta (Aermacchi st.č.65+4) v téže objemové třídě. Bravurně si však vedl Víťa Hatan (Yamaha st.č.74), který přetavil své poleposition v jasné vítězství stylem start-cíl.“Tak přesně takhle se to má Víťo jezdit“. A v poslední a nejsilnější kubatuře 750ccm to skvěle pořád jezdí Františku Mrázkovi na Triumphu (st.č.7) a famóznímu Johanu Fürböckovi z Rakouska na Weslake (st.č.8). Zlatý vavřín si však z této kubatury odnesl Petr Kunz na krásně vyvedené a do modré barvy oděné Hondě (st.č.67).
Pánové vítězové, pánové ocenění na dalších místech i všichni ostatní pánové závodníci, DĚKUJEME za vynikající závody, skvělou podívanou a nashledanou na dalších závodech.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
V Itálii je přes den živo a vnoci ještě živěji. Na ulicích se nekladou důrazy na směry, a tak na silnici potkáte v jeden okamžik motorku, Lexuse (značka auta), tzv. rykšu, kolo, chodce a v týdnu, kdy jsme tam byli i gymnastku. Řekli byste, že v Pesaru ( čtěte: Pezaru ) místní policie vyšetřuje autohavárii za autohavárií, ale, kupodivu, to není pravda. Netuším, jak to dělají, ale motorkář vidí chodce před sebou a zároveň ho předjíždí osobák. Po chvíli, kdy vám z výhledu zmizí další 3 auta, motorka i auto jsou vcelku a chodec ŽIJE. Já to prostě nechápu. U nás, v ČR, se srazí dvě auta na rovině, a to jen kvůli tomu, že si řidiči nedrželi stanovené odstupy a v Itálii, nic!
Pojďme na pláž! Den co den po pláži chodí prodejci nám dlouho známí. Jsou to většinou černoši, ale jsou velmi zdvořilí a milí. Někteří až moc. Prodávají různé věci a služby. Od šperků z pravých indických „diamantů“, přes látkové létající draky, kabelky, osušky, šátky, sluneční brýle, až po zmrzlinu nebo např. kokos. Chodí tam černoška, která zaplétá copánky po celé hlavě, nebo pán, který umí perfektně masáží zbavit od bolesti. Můj táta rok co rok, vyčkává na dvě osoby, které tam viděl, když jsem byla ještě malá holka. Byl to pan Cocco Cocco a černoška.

ČERNOŠKA
Je to obdivuhodná žena, která nosí na hlavě koš s hedvábnými šátky. Ale doslova KOŠ. Jde po písečné pláži, s košem šátků na hlavě, propadá se do písku, ale koš jí nikdy nespadne, ani když ho nepřidržuje rukama! Umí bravurně držet rovnováhu. Obdivuji ji, ale fotit se nechat nechce. Naštěstí existují dlouhá skla a my si umíme zahrát tak trochu na paparazi. Tak čekáme dál.

COCCO COCCO
Tak říkáme pánovi, který chodí každodenně po pláži směrem z Fana do Pesara a zpět pěšky a před sebou tlačí chladicí stříbrný vozík, ve kterém jsou kokosy, a vytrvale
vyvolává: ,, Cocco cocco, alo cocco “. Občas si u něj někdo kokos koupí, ale za letošní rok jsem nikoho neviděla. Každodenně chodí 11,5 km tam a zpět. I s tím pojízdným vozíkem.
Dříve tuto vzdálenost chodil jen s mísou plnou nalámaného kokosového ořechu, ve druhé ruce měl koš s kokosovými listy a samotnými celými ořechy a ještě kbelík s vodou, ve které kousky kokosu ovlažoval před samotným prodejem zájemci. Pohledem do jeho tváře jenom odhadujeme jeho věk mezi šedesáti a sedmdesáti lety a o to víc ho musí obdivovat každý, který ho takto vídá pročesávat kilometry místních pláží den co den, týdny, měsíce a roky. Jenom my ho takto s pravidelností vídáme už více jak deset roků.

Na italských plážích bývá rušno od brzkého rána. Teplý písek ztichne až okolo 12:00 hodiny, kdy všichni odcházejí nebo odjíždějí domů na bohatý oběd a poobědovou siestu. K 15:00 už je pod deštníky opět plno.
Nejkrásnější pohled na pláž je z balkonku, natočeného k moři, kde vidíme široké panorama plné barev. Spektrum postupně přechází z jemně fialových slunečníků do zelenobílých, pak do zelenožlutých, dále do žlutooranžových, schováme se i pod bílomodré a vedle nich i pod krémovo-hnědé slunečníky. U každého jsou 2 lehátka v barvě slunečníků. Jednotlivé pláže mají i vlastní bar či malou restauraci.
Jedna taková útulná se nachází asi 3km po pláži směrem na Fano. Již z dálky Vás zaujme figurína oblečená do jasně žlutého trička s číslem 46 a potácející se ve vánku nad střechou restaurace a půjdete-li blíže také pestrobarevný prapor vztyčený u ní. Příznivci motoristického sportu hned poznají, že se jedná o symboly a světově proslulé nápisy „THE DOCTOR“. Ano, jde o plážovou restauraci, která je celá „zasvěcená“ Valentinu Rossimu, s bohatou výzdobou různých fotografií, novinových a jiných výstřižků z doby jeho začátků, ale i ze současnosti. Totiž nedaleko odsud, ve vzdálenosti asi 20km leží historické městečko Urbino, které je rodištěm tohoto motocyklového velikána.
A tak večer co večer se vydáváme na korzo podél pláží, na chvíli a na zmrzlinu se zastavíme „u koule“, což je náměstíčko, kde to začíná žít se soumrakem a usíná hluboko po půlnoci.
Na některá místa se můžete nyní podívat i Vy…
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Minulou sobotu se na vyškovském letišti uskutečnil první ročník silničních závodů fechtlů nedalekého motoklubu ze Slavkova u Brna. Po již tradiční pětihodinovce na motocrosové minitrati ve Slavkově, závodu do vrchu ve slavkovských serpentinách a podzimní ploché dráze, zase něco nového, něco co tu ještě nebylo. Někteří přezuli drapáky za hladké silniční pneumatiky, řidítka postrčili trochu dolů a prodloužili sedla, aby se dalo jaksepatří na stroj nalehnout. Asi si dokážete představit, jak vydatně fechtl jede, ale klobouk dolů za něuvěřitelnou výdrž jezdců, jejich profesionální nasazení i nadšení doprovodů. A samotné stroje? Po dvou hodinách ustavičného kroužení po závodní trati, jakoby se dostavil blíže nespecifikovaný dech a v samotném závěru stroje dolétaly svých cca 100 okruhů do cíle. Vítězové byli skoro všichni, protože šlo především o zábavu, o společenské setkání kamarádů a týmů a možná i novou začínající tradici. Pánové závodníci, klobouk dolů, obrovský obdiv a někdy příště opět AHOJ. A teď se pojďte najít a pokochat se, jak Vám to jezdí a sluší.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
1 komentář
Měl to být velkolepý ohňostroj a vzduchem mohli létat draci. Místo toho se dostavilo zakouření ohňostroje a velmi inteligentní kapitán místního parníku, který zakotvil přímo v zorném poli všech diváků "U hříbku".
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
První soutěžní ohňostroj na brněnské přehradě.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
...bubláky si přijel vychutnat Johannes Kehrer z Německa a polapil tak nejcenější vavřín tohoto závodu. Druhým místem se blýskl Libor Kamenický a třetí místo pro sebe vyjezdil nestárnoucí a stále vynikající moravák Karel Kalina...nejlepší kolínko ale opět ukázal Víťa Hatan na své stříbřitě vymazlené Bimotě...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
...ve znamení nejsilnějších strojů a nejpůvabnějších doprovodů se nesl poslední závod dne, jehož vítězem se stal brit Michael Pearson, kterému skvěle sekundovali češi Petr Holanec na druhém místě a Jiří Brož na místě třetím...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis

Nebyla nalezena žádná alba.

Jmenuji se Mirek a fotografie mě učarovala natolik, že od okamžiku svého prvního fotoaparátu, jsem mířil a cvakal na všechno zajímavé, krásné, ale také zvláštní a poučné. V tomto oboru byl mým velikým vzorem můj otec, rovněž ryzí amatér, od kterého jsem se učil, kterému jsem naslouchal a kterého jsem obdivoval, respektoval a činím tak s velkou pokorou dodnes. Co se techniky týče, naše cesty se ubíraly stejným směrem a mířily daleko na východ, až se zastavily u naprosté špičky v tomto oboru, značky CANON. Přes modely zrcadlovek AT1, AV1 a AE1, jsme se „propašovali“ až k tehdy vlajkové lodi, modelu CANON A1 navíc s unikátním sklem Canon Lens FD 50mm 1:1,4 S.S.C. Vlastním jej dodnes a jelikož mám k němu za ta léta i citovou vazbu, zůstane navždy na čestném místě v mém malinkém domácím muzeu.
Této značce jsem zůstal věrný a dodnes se vláčím s mnohakilovou technikou po nejrůznějších akcích, prostředích i oblastech. A protože nechci skladovat snímky tzv. „v šuplíku“ rozhodl jsem se, že Vám je nabídnu a podělím se tak s Vámi o zajímavost a nevšednost okamžiků, zachycených na nich.
Vítejte v amatérském světě mých fotografií a pokud Vás některé fotografie zaujmou, zavolejte, napište. Rovněž děkuji za jakoukoliv odezvu a prosím pojďte dál …

Adresa na Rajčeti

www.mmblack.rajce.idnes.cz

Aktivní od

22. července 2008

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

http://www.mirek-cerny.cz

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama